Rytířský titul

Dne 26.7.2020 byl knížectvím Snowyplane udělen představenému našeho spolku čestný rytířský titul. Tento může užívat rodově. Nejedná se o nic více ani méně, než o projev osobní pocty a uznání ze strany knížectví a o projev respektu ze strany Venédska a jeho představeného. Rytířský titul tedy není mezinárodně plně uznaným a nemá žádný vztah k právnímu řádu ČR.

K udělení velkého a malého erbu a korouhve, spojených s predikátem "rytíř z Bramberga", došlo v Prostějově, v tamním národním domě - v červeném salonku. Obřad probíhal mezi 13. a 15.hod. Rodovým heslem je "Tenemus memoriae", tedy "Pamatujeme si" nebo též "Zůstává v paměti"/"Držíme pamětí". Jde o rodové heslo rodu Milotovců s nímž je představený přímo spřízněn (poz.:na snímcích z předávání meče je též vidět milotovský následnický prsten).

Základním znakem rodu, spjatým s rytířským titulem, se stává lipový list zlaté barvy v zeleném poli. Na hoře Bramberk (historicky "Bramberg"), kde je jedna z nemovitostí patřících rodině představeného, je zelená barva, barva přírody, dominující a na erbu tak vyjadřuje sepětí a sounáležitost se zemí. Lípy v místě tvoří působivé aleje a zároveň jsou českým zemským stromem. Představený se nikdy netajil svým respektem k české státnosti, byť stávající státní zřízení osobně vnímá spíše kriticky. Zlatá barva listu pak odkazuje k vůli být dobrým hospodářem a nejednat s nadutou marnivostí.

U velkého erbu je stuha zavěšena na dvou ratolestech, kde ta první je lipová a odkazuje opět k české zemi. Ta druhá je ratolestí kaštanu, což je osobní strom představeného (kaštany rostly u jeho rodného domu v čase dětských let). Na ratolestach stojí štítonoši, a to "Mantichor", tedy sameček Mantichory (o mantichorách základní informace viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mantikora), a mops v klasickém zbarvení, který k mantichorovi vzhlíží. Mopsové sice nejsou ani největšími  ani nejsilnějšími psy pod tímto sluncem. Ale jde o tvory rozvážné, houževnaté, tvrdohlavé, odhodlané, chytré, vytrvalé, odolné a i odvážné; není nemožné vidět je, že zaženou i mnohem silnější a větší soupeře, ale je takřka nemožné vidět je být zbytečně agresivními. Jeden ze štítonošů pak nese i korouhev rytířů z Bramberga a druhý pak halapartnu Řehoře XIII. To je Venédskem oblíbený symbol odkazující se k heraldice města Plzně, kde ji právě papež Řehoř XIII. městu udělil oficiálně za věrnost víře. V praxi to mělo spojitost s odražením nepřátelského (většinově protestanského) nájezdu, který hrozil vypleněním města a pobitím mnoha jeho obyvatel. V tomto smyslu je pak halapartna Řehoře XIII. heraldicky považována za symbol statečnosti, svornosti, respektu k právu a odhodlání chránit jak své domovy, tak i své bližní.

Malý erb pak představuje jen prosté vyobrazení lipového listu v zeleném poli. Korouhev rytířů z Bramberga pak přejímá barevnou kombinaci erbu.

Rodovou zbraní se stal meč římského typu všeobecně označovaný jako gladius hispanikus, v tomto případě ovšem v provedení gladius pompeanus. Použití pěchotního meče (v tomto případě meče římských legionářů) k tomuto účelu není obvyklé. Ale představený koně nevlastní a jezdí na nich jen zřídka. Použít jízdní meč mu tedy připadalo, jako poněkud ... naduté. 

Udílení proběhlo jen v uzavřené společnosti. Tu, za Venédsko, tvořili jen rodinní příslušníci představeného a přátelé (i) Venédska z jihu Moravy.

Následně se obě strany odebraly do restaurace "Prostějov" k pohoštění a pracovním rozhovorům. Jak s ohledem na tento fakt (tedy na pracovní jednání), tak i s přihlédnutím k závazkům většiny účastníků jednání (např.řízení motorových vozidel) bylo pohoštění čistě nealkoholické. Jako aperitiv tedy byla servírována pramenitá voda s citrusy a mátou. Dále pak kofola, zázvorový tonik, káva a čaj. Jako polévka "posloužil" hovězí vývar. K jídlu pak byly hovězý burgery, Hanger steaky s pomfrity a hříbkovou omáčkou, kuřecí surprem s vařenými brambory a rovněž s hříbkovou omáčkou, špageti carbonara a kuřecí křidélka. Jako zákusek byl servírován Vanilkový crème brûlée. Rádi tímto chválíme jak vynikající obsluhu tak i skvělou kuchyni.

V rámci rozhovorů knížectvím Snowyplane informovalo Venédsko o tom, že zvažují záměr razit vlastní mince a obě strany následně diskutovaly možná právní úskalí takového kroku. Venédsko zas informovalo knížectvím Snowyplane o svém internetovém projektu (více informací zveřejníme později; v pravý čas) a knížectví Snowyplane vyjádřilo zájem se na něm podílet minimálně formou poskytnutí pracovních sil pro jeho realizaci.