Cesta z Muandy do Kinshasy

Protože ani notebook představeného spolku nevydržel útrapy cestování, jsme ve spojení jen telefonicky. Všechny další zprávy budou tedy přepisem telefonických hovorů - omlouvám se tímto za případné nepřesnosti.

Cesta Muanda - Kinshasa

Pokud cesta do Muandy byla hodně drsná, pak cesta zpět byla hotovým peklem. Do Muandy jsme jeli za sucha, zpět po dvou dnech dešťů. Zlý sen začal již přistavením autobusu. Na ošuntělé dopravní prostředky jsme si již zvykli, ale tohle byla otřískaná plechovka ze které se nedal poznat ani výrobce. Autobus byl špinavý, přecpaný - klasika. Hodinu jsme seděli a čekali - na co, netuším. Možná se řidiči zdál autobus málo nacpaný a čekal, jestli ještě někdo nenastoupí. Takže jsme vyjeli se zpožděním. Z prašné cesty se po deštích stala stoka plná bahna - a polodivokých prasat. Každou chvíli jsme stáli a čekali, než se stádo nevrlých divočáků znechuceně a za značného řevu odplíží z cesty. Navíc jsme stavěli "u každého patníku" a vždycky se seběhl houf "obchodníků", kteří nabízeli cestujícím vše možné (občas i nemožné) k jídlu a pití. Cesta byla dlouhá (dorazili jsme do Kinshasy v 1.30) a únavná. Po vystoupení nám bylo oznámeno, že zavazadla budou k vyzvednutí až druhý den. Po příchodu na apartmán vypadl proud, což tady znamená nejen nefunkční klimatizaci, ale ani neteče voda. Spát jsme šli vyčerpaní, zpocení a špinaví.
Dnes jsme se vydali pro zavazadla. Problémem bylo, že úschovna, kde se měla vyzvednout, je v nebezpečné čtvrti. Museli jsme požádat našeho místního spolupracovníka o pomoc. K našemu velkému údivu byla zavazadla všechna a v pořádku.

Postřehy z cesty:

1. jediným, co stálo za pohled z okna, byl porost papiru. Papirové houští bylo jako z filmu - husté, vysoké....
2. důležitost co největšího počtu poháněných náprav - cestou jsme míjeli dva uvízlé nákladní automobily s náhonem 6x6. Náš autobus měl stejný pohon a nebezpečný úsek jsme díky šikovnosti našeho řidiče projeli. Uvízlé náklaďáky vyprošťoval Iveco 8x8 a měl co dělat.
3. Projeli jsme jen malý kousek Konga, ale musím konstatovat, že tu není na co koukat. Konžané naprosto systematicky ničí vlastní historii. Výsledek - nejsou tu téměř žádné památky a moderní architektura je dost nehezká.
4. Přestože jsou obyčejní lidé k cizincům vlídní a vstřícní, obecně tu není zájem o rozvoj turistiky. Raději vyvezou suroviny, než aby byly závislí na turistickém ruchu.

Procestoval jsem celou Evropu, znám i africké země....nikdy se mi z cest nechtělo domů...teď se moc těším, až se vrátím.

Postřeh na konec: o Kongu se mluví, jako o zemi spálených šancí - můj názor - většinu šancí si spálí sami....